Díky pandemii byla zrušena řada jarních vypouštění a na přirozených tocích v dojezdové vzdálenosti okolo 100km svítily (kromě notoricky známé Moravy) červené semaforky sjízdnosti. V seznamu neobjevených toků jsme měli také Dyji, ani ta ovšem nebyla v atraktivnějším úseku ze Znojma sjízdná. Volba tedy padla na její „odbočku“: Zámeckou Dyji.
Na náš jediný volný den, neděli 19.4.2020 vycházelo po slunečné sobotě ne příliš ideální počasí s dopoledním mrholením. Cestou z domova jsme tak nespěchali a kochali se vinařskou krajinou. Několikrát jsme přejeli místní řeky Kyjovku a Trkmanku. Tyto „vodácké legendy“ jsou zdevastovány regulací a splouvají je pouze největší drsňáci za účelem získání námětů na vodácké horory. Místní potok Hruškovice, i když to je také bagrovaný kanál, má alespoň názvem potenciál na nějakou tu romantiku.
Startovacím místem byly Bulhary, obec, která se rozhodla jít proti proudu a místo lákání k návštěvě se naopak snaží projíždějící odradit instalací zákazu vjezdu úplně všude. Materiál jsme složili přímo pod stavidlem. Autem jsem potom přejel do Ladné k mostu a v čase lehce přes hodinu jsem se vrátil na start na nejskladnějším dopravním prostředku, kolobce. Zbytek výpravy mezitím připravil lodě. Spravedlivě jsme se rozdělili o dva neoprenové obleky, každý měl jen jeden díl, buď kalhoty nebo bundu, buď boty nebo ponožky. Vesty jsou tady pro plavce v zásadě zbytečné a oblékli jsme je hlavně na zahřátí.
Zámecká Dyje je sice umělý náhon, ale vzhledem k datu vzniku má již dokonale přírodní charakter. Břehy lemuje džungle zabarvená jasnou zelení pučících listů, mnohé stromy natahují své větve do řeky. Ptáci poletují, zpívají a tu a tam na břehu zarytě mlčí rybář. Na mnoha místech jsou popadané stromy, ale všem se dalo vyhnout bez nutnosti vystoupení. V Nejdku míjíme známé tábořiště s majákem a vpravo po jazyku sjíždíme jediný stupínek na cestě. Až do Lednice zůstává charakter toku a okolí v podstatě stejný.
V Lednici jsme dojeli na konec a skoro zaváhali, zda jsme neměli někam odbočit. Naštěstí je to jen stavidlo a po přenesení protipovodňové hráze tok pokračuje. Po pár stech metrech vjíždíme do zámeckého parku, krátce máme výhled na zámek a přenášíme jez u Maurské vodárny. Díky čínské chřipce výletní lodě nejezdí a také návštěvníků parku je velmi poskrovnu. Řeka v parku je již dokonale čistá a místy je vidět na minaret. Na soutoku se Starou Dyjí by se dokonce dalo jet proti proudu k minaretu. Bohužel slibované polojasno až slunečno během odpoledne nepřišlo a ke všemu se přidal docela svižný vítr. Pohodová vyjížďka se tam změnila ve slušnou dřinu. Zhruba naproti ústí Trkmanky jsme se tak rozhodli oželet výhled na Janohrad a přenesli jsme lodi do hlavního koryta Dyje.
Velká řeka přece jen trochu tekla a díky vysokým břehům se zmírnil i vliv větru. Poslední část jsme tak v klidu dopluli k mostu v Ladné. Celkově jsme byli s řekou jako takovou spokojeni, počasí bylo poněkud slabší. Pokud má Zámecká Dyje stabilní hladinu i v létě, pak je to ideální vodácký podnik na dobu, kdy se „z řek práší“, bezproblémová pro začátečníky a šetrná i k lodím typu „papírový kajak“. Nakonec jen poznámka: pro příjezd k Janohradu autem je výjimka ze zákaz vjezdu, takže příště bych parkoval u této falešné zříceniny. Pendl koloběžkou se naopak skvěle osvědčil (ještě lepší by bylo skládací kolo).
